Včera (pondělí 13.1.2014) jsem v pořadu TOP STAR magazín hovořil o předsudcích a negativním myšlení. Vzápětí po natáčení tohoto pořadu, v posledním Blesk magazínu z pátku, publikovala redaktorka Sandra ukázkový příklad přesně takového myšlení, o kterém jsem mluvil.

Titulek zní "Děkuji, Janečka? Nechci!". Autorka dokázala v jediném textu napadnout celou řadu pozitivních věcí, počínaje úsměvem na tváři, mou zálibou v chození po zábradlí a konče vegetariánskou kuchyní. Myslím, že je to škoda, i když chápu, že ve svém věku má leckdo na řadu věcí - třeba na vegetariánskou kuchyni - velmi silný názor.

Redaktorku Sandru jsem viděl jednou. V říjnu 2012 se mnou dělala rozhovor pro magazín Blesk a za tím účelem jsme se tehdy dvakrát během dvou dnů setkali. Ve svém novém článku nyní začíná Sandra hodnocením mého fyzického vzhledu, konkrétně se jí nelíbí má "kštice". Chápu, ze jí nemusím fyzicky přitahovat, nicméně hodnotit lidi podle toho jak vypadají nebo dokonce podle barvy vlasů mě přijde vážně dost omezené.

Autorka dále pokračuje:

"Osobně naprosto nesnáším takzvané sluníčkové lidi. Když má někdo na tváři permanentně nalepený hollywoodský úsměv a tvrdí, jak je všechno skvělé a když náhodou není, je potřeba si na tom hezké najít, praštila bych ho palicí po hlavě."

Myslím, že člověk, který něco takového napíše, není pouze věčný negativista. Je to člověk, který vůbec nepřipouští, že by snad někdo mohl žít kvalitní a radostný život a prostě mít dobrou náladu, a proto řeší svůj problém napadáním ostatních a negativním přístupem ke světu. Znáte taky nějaké takové lidi?

Autorka pak dále popisuje naši schůzku na Petříně:

"Kytku bych od něj ale zřejmě očekávat nemohla, protože je to přesně ten typ, podle kterého i rostliny mají duši. A kdybych se těšila na pohodovou procházku, taky bych se pěkně přepočítala. Karel Janeček totiž chodí na Petřín, aby lezl po zábradlí! [...] Balancuje na úzkém kusu kovu a nadšeně básní, jak to pomáhá jeho psychice a koncentraci. Mé psychice by v tu chvíli nejvíc pomohlo shodit ho dolů."

Sandra zřejmě vůbec netuší, jak obohacující je sport a speciálně pohyb v rovnováze. Konkrétně, chození po tzv. slacklajně, nataženém pružném pásu, je moderní a velmi účinná metoda, kterou používá i řada vrcholových sportovců. Ať každý dělá co ho baví, není snad třeba urážet hned sportovce, ne? Osobně se nedomnívám, že rostliny mají duši, nicméně pokud má někdo jiný názor, budu ho respektovat a takový názor pro mě nemůže znamenat degradaci jeho nositele. Obzvlášť na Petříně, kde je rostlin spoustu, a některé ze stromů kvetou dokonce i teď v lednu! :-)

Seskok padákem byla jediná část článku, která nebyla vyloženě negativní, nicméně ani parašutista by se uznání Sandry nedočkal. Je to podle ní podivná záležitost, i když připouští, že na seskoku padákem možná přeci jenom něco bude:

"Druhý den jsme vyrazili na jedno menší pražské letiště. Karel Janeček totiž hodlal postopadesátéosmé skočit s padákem. Tenhle excentrik totiž zřejmě nemá normální koníčky. Ale fajn, proč ne, na milovnících adrenalinového sportu je svým způsobem něco přitažlivého."

V závěru ještě Sandra stihla napadnout vegetariánskou stravu a restauraci Gopál v Nerudově ulici:

"Jenže Janeček dostál své image podivína i co se týče jídla. Mohli jsme jít kamkoliv, my ale skončili ve vegetariánské restauraci. Všechny pokrmy vypadaly jako už jednou strávené, a když nám je kydali na tácek, připadala jsem si spíš jako v kriminále."

Fakt je, že ačkoliv nejsem vegetarián, na obědy do vegetariánských restaurací chodím rád a zvu tam i své přátele. To ale není na Sandřině článku to podstatné. Podstatný je její přístup. Mám totiž ten pocit, že lidé dnes rádi hovoří o tom, jak je všechno zlé, špatné a nejhorší. A pokud snad má někdo jiný názor, spouští se u těchto lidí agresivní reakce. 

Sandra své hodnocení (po více než roce od našeho setkání!) teď shrnula slovy:

"Člověk by nevěřil, kolik toho lze o krásnu, dobru a pozitivnu nakecat."

Nerozumím jedné věci. Její přes rok starý článek v magazínu Blesk, viz odkaz, je poměrně pozitivní. Co se Sandře stalo, že za rok takto změnila svůj postoj? Čtenář nechť si sám udělá názor.

Já mám pocit, že takovéhle články ani tak nevypovídají o lidech, o kterých se píše, ale spíš o jejich pisatelích. Osobně proti Sandře nic nemám. Ve skutečnosti je mi jí líto, její negativní mysli. Mně osobně se s ní povídalo hezky a rád bych jí věci příště podal tak, aby nenarušovaly její integritu a třeba jí pozval i do jiné restaurace. 

Každopádně děkuji za učebnicový příklad toho, co je podle mého názoru v naší společnosti opravdu špatně. Vše lze změnit a proto i jí bych do budoucna chtěl popřát více radosti a snad i trochu toho štěstí. A nám čtenářům méně takových článků i v bulváru a více radosti ze života.

P.S. A za tu kytku, kterou jsem na Petřín zapomněl přinést, se opravdu omlouvám!