O mně
Moje cesta vedla od fascinace matematikou a vybudování RSJ na finančních trzích až k projektům a nadacím, které podporují vědu, vzdělávání, pomoc potřebným, boj proti korupci a rozvoj svobodné společnosti – od Institut H21 a Znesnáze 21, metody D21 po inovace jako Mathesso, Abaku a otevřené debaty v podcastu Talks 21.
Dětství a láska k matematice
Svět čísel mě fascinoval odjakživa. Už od svých čtyř let, když mi táta na teploměru vysvětloval záporná čísla, jsem věděl, že chci být matematikem. Matematika mě přitahovala svou logikou a strukturou. Když jsem se hlásil na střední školu, zvolil jsem tehdy nejlepší matematické gymnázium – Gymnázium Wilhelma Piecka, ještě za dob Československa.
Matematika pro mě nebyla školním předmětem, ale způsobem, jak vnímat krásu světa kolem sebe. Nejde jen o počty a vzorečky - je to abstraktní myšlení s pevnou logickou kostrou, které má zároveň obrovské využití v lidské činnosti a rozvíjí naše myšlení.
Matematika je neměnná, pevně daná – a zároveň nádherná. V matematice jsou zakódovány i umělecké struktury.
Studium a akademická dráha
Matematika pro mě vždycky byla něco jako pevný bod v proměnlivém světě. Zatímco fyzikální zákony se zpřesňují a mění s novými objevy, matematika zůstává přesná, stabilní – a hlavně spravedlivá. Platí pro každého stejně. Bavilo mě vymýšlet řešení, hledat důkazy – a když se to podaří, je to krásný heureka pocit.
Právě tahle fascinace mě přivedla na Matfyz, kde jsem se zaměřil na teorii pravděpodobnosti a matematickou statistiku. Táta si ale přál, abych měl i „praktický“ základ, a tak jsem souběžně studoval i VŠE. Díky tomu jsem získal stipendium na Bradley University v USA, kde jsem posléze dokončil MBA v oboru financí.
Po návratu jsem ukončil magisterské studium na Matfyzu a později pokračoval v doktorantském studiu v USA na Carnegie Mellon University, kde jsem získal doktorát z Financial Mathematics. Byl to náročný, ale zásadní čas – získal jsem špičkové matematické teoretické vzdělání a propojení s realitou finančních trhů.
Monte Carlo, blackjack a první globální úspěch (1995)
Během studia MBA mi kamarád řekl, že se dají vyhrát peníze počítám karet v blackjacku v kasinech. Ukázal mi knihu The World’s Greatest Blackjack Book - a já se do tématu ponořil. Zjistil jsem, že to skutečně funguje. Tehdy jsem neměl peníze, pro představu: měl jsem stipendium asi $121 na měsíc a šetřil jsem kde se dalo. Abych si ověřil, že skutečně lze v kasinu systematicky (matematicky) vyhrávat, začal jsem psát software na Monte Carlo simulace. První funkční verzi po asi půl roce jsem nazval Statistical Blackjack Analyzer (SBA). Nakonec jsem ještě již před jeho dokončením začal hrát v kasinu s minimálními částkami.
SBA byl analytický nástroj, který generoval statistiky výhod a rizik pro profesionální hráče a pomáhal optimalizovat herní i sázecí strategie. Přelomové pro mě bylo zjištění, že můj software byl víc než devětkrát rychlejší než druhý nejrychlejší program té doby. Proto jsem se ho rozhodl i prodávat hráčům blackjacku.
Tenkrát ještě nešlo o žádné obchodování, vydělal jsem na tom ale tehdy svoje první větší peníze. V blackjacku jsem se stal mezinárodně uznávaný expert na optimalizaci sázení. A protože jsem díky své expertní hře nad kasiny dlouhodobě vyhrával, dostal jsem se i do tzv. Griffin’s Book – seznamu hráčů, které kasina nenechají ve svých prostorách hrát blackjack.
Podnikání a finanční trhy (Matematika ve světě peněz - RSJ)
Díky kupónové privatizaci jsem se začal intenzivně zajímat o finanční trhy, kde jsem viděl možnost využít matematiku v reálné praxi obchodování. Na finančních trzích jsem našel extrémně náročné, a tehdy jsem si také myslel - férové prostředí. V roce 1995 jsem založil jsem RSJ.
Nešli jsme cestou spekulací, ale přesné analýzy a matematických algoritmů - a fungovalo to. V roce 2002 jsme začali působit jako tvůrce trhu na londýnské derivátové burze, konkrétně na trhu úrokových futures. Byli jsme první na světě – a dlouho jediní – kdo dokázal aplikovat výsledky teoretické matematiky a ekonomické teorie užitkových funkcí přímo do praxe obchodování. A právě to byla naše zásadní konkurenční výhoda.
V roce 2005 se RSJ stal oficiálním tvůrcem trhu na londýnské derivátové burze a postupně jsme uspěli i v širším globálním měřítku. RSJ se zařadil mezi největší obchodníky na světě.
Od dětství pro mě byla extrémně důležitá svoboda, spravedlivost a věda. A právě díky finančnímu úspěchu RSJ jsem mohl začít podporovat vědu – především Matfyz – a postupně i další veřejně prospěšné projekty. Zároveň jsem si čím dál víc uvědomoval, jak moc je naše země prolezlá korupcí. Vadilo mi to. A chtěl jsem s tím něco udělat – podpořit lidi, kteří mají odvahu korupci odhalovat a postavit se jí čelem.
Neuron: Věda jako investice do budoucnosti
Vždycky jsem věřil, že věda má obrovský potenciál posouvat svět dopředu - ale jen tehdy, když podpoříme lidi, kteří ji tvoří. Vzhledem k finančnímu úspěchu RSJ jsem již asi od roku 2006 podporoval své Alma Mater Matfyz. O několik let později jsem se rozhodl svoji podporu pojmout více systematicky a v roce 2009.
Proto jsem v roce 2010 založil, Nadační fond Karla Janečka na podporu vědy a výzkumu. Od začátku jsme měli ambici nejen oceňovat špičkové vědce, ale i popularizovat vědu a přiblížit ji veřejnosti - a to se nám dařilo. Fond získal silnou mediální pozornost a stal se výrazným hlasem ve vědecké komunitě.
Vzhledem k jeho velkému úspěchu a zájmu dalších mecenášů jsem se jej rozhodl v roce 2013 přejmenovat na Nadační fond Neuron tehdy pod názvem Nadační fond Karla Janečka. Cíle zůstaly stejné: podporovat talentované mladé výzkumníky, oceňovat výjimečné osobnosti české vědy a ukazovat, že i u nás máme lidi, kteří mění svět. Neuron není jen o grantech a cenách - je to o víře ve zvídavost, odvahu a hluboké poznání. O přesvědčení, že vědu má smysl podporovat nejen kvůli výsledkům, ale i kvůli hodnotám, které přináší celé společnosti.
Korupce: Odhalování příčin, ne jen důsledků
Po letech ve světě financí jsem cítil, že chci svoje zkušenosti a energii nasměrovat někam, kde můžou přinést skutečný společenský dopad. V roce 2011 jsme společně se Stanislavem Bernardem a Janem Krausem založili Nadační fond proti korupci. Naším cílem bylo odhalovat a zveřejňovat případy, které by jinak zůstaly skryté.
Brzy jsem si však uvědomil, že korupce je pouze důsledkem hlubších problémů v nastavení systému. Skutečná změna vyžaduje reformu samotného způsobu, jakým se lidé dostávají k moci. Nestačí hasit důsledky – musíme změnit příčiny.
Toto poznání mě vedlo k vývoji volební metody D21. Pokud chceme změnit výsledek, musíme změnit způsob, jak se lidé do rozhodovacích pozic dostávají - a tedy i jací lidé, s jakou motivací, se k moci dostávají.
Pozitivní evoluce – protikorupční volební systém
Po zkušenosti s Nadačním fondem proti korupci jsem si uvědomil, že skutečná změna musí jít hlouběji. Nestačí jen odhalovat a potírat jednotlivé případy korupce – je potřeba zaměřit se na samotné kořeny toho, proč se lidé v politice často chovají neeticky a proč je systém náchylný k manipulacím.
V lednu 2012 jsem s Dr. Marvanovou diskutoval, jak stávající volební systém systematicky nahrává korupci například tím, že se na pozadí často platí za místa na kandidátce stran.
Stále více jsem vnímal, že současný způsob voleb nedává lidem prostor naplno vyjádřit, co opravdu chtějí podpořit. To často vede k nedůvěře a nízké motivaci volit.
Na podzim roku 2012 jsem založil platformu Pozitivní evoluce, která si kladla za cíl otevřít veřejnou debatu o systémových změnách a etických principech ve společnosti.
Zásadní zlom přinesl začátek roku 2013 a tzv. Klausova velezrada – situace, kdy prezident Václav Klaus vyhlásil rozsáhlou amnestii, která vedla k propuštění mnoha ekonomických zločinců a korupčníků. Tehdy jsem aktivně inicioval ústavní žalobu Senátu na prezidenta a podařilo se nám, společně s dalšími neziskovými organizacemi a díky silné aktivitě platformy Pozitivní evoluce, získat podpisy více než třiceti senátorů. Žaloba a s ní spojená společenská debata se stala na několik měsíců ústředním tématem a ukázala, jak důležité je, aby občané mohli bránit spravedlnost a odpovědnost i u nejvyšších představitelů státu. Pozitivní evoluce sehrála v této době významnou roli, ale po vyvrcholení kauzy postupně utichla.
Po těchto zkušenostech jsem ještě silněji cítil, že změna systému je nezbytná. Začal jsem hledat řešení, které by umožnilo občanům skutečně vyjádřit svou důvěru i rozmanitost hodnot při volbách. Tímto směrem se ubíraly mé další úvahy, které vedly k zásadnímu posunu v přemýšlení o volebních pravidlech.
Volební systém D21 – efekt více hlasů
Po roce a něco jsem dostal nápad na efekt více hlasů.
Tak vznikla volební metoda D21 – systém, který poprvé umožňuje voličům udělit více než jeden hlas.
Efekt více hlasů znamená, že každý volič může podpořit více kandidátů najednou – například tři nebo čtyři – a tím skutečně vyjádřit, komu věří. Lidé už nejsou nuceni volit “menší zlo”, ale mají možnost podpořit všechny, které považují za hodnotné. Díky tomu se do popředí dostávají kandidáti s opravdu širokou podporou, ne jen ti nejméně kontroverzní nebo ti s největší kampaní. Volby tak přinášejí větší pocit spravedlnosti a konsenzu.
Nejlepší verze D21 pro parlamentní volby jsou dvoumandátové obvody, čtyři hlasy pro a jeden hlas proti, přičemž jeden hlas proti nemusí být vhodná metoda v kulturách např. s náboženskými menšinami, které jsou v rozporu.
Místo toho, aby byl tlačen k volbě „menšího zla“, může podpořit vícero kandidátů, které považuje za hodnotné. Metoda podporuje shodu místo rozdělení – a vytváří prostor pro konsenzus.
Pozitivně se proměňuje i samotný styl volebních kampaní – méně útoků, více spolupráce, kreativity a hledání společných hodnot.
Abych mohl tuto myšlenku dál rozvíjet a uvádět do praxe, založil jsem později v roce 2016 Institut H21. Věnujeme se výzkumu, testování a zavádění nových rozhodovacích principů v Česku i zahraničí- od voleb až po participativní projekty ve školách nebo městech. Věřím, že právě tudy vede cesta k obnovení důvěry v rozhodování - a tím i ve společnost jako celek. Plus ochrana svobody slova.
Nadační fond pomoci (Znesnáze 21)
V roce 2012 jsem si začal uvědomovat, kolik lidí se na mě obrací s prosbou o finanční pomoc. Byly to osobní příběhy, často velmi silné a dojemné – ale také jsem vnímal, že řešit každou žádost zvlášť není dlouhodobě udržitelné. Cítil jsem zodpovědnost pomáhat, ale chtěl jsem k tomu přistoupit systémově a profesionálně.
Proto vznikl Nadační fond pomoci - tým lidí, kteří se této oblasti začali věnovat naplno. Smyslem bylo vytvořit důvěryhodnou platformu, která umožní efektivní a ověřenou pomoc těm, kdo ji opravdu potřebují. Základní myšlenka zůstává stejná dodnes: pomoc má být dostupná, transparentní a vedená respektem k důstojnosti každého člověka.
V roce 2020 NFP spustil svůj největší projekt, dárcovskou platformu Znesnáze 21, která je výsledkem dlouhodobé snahy fondu. Tím je pomáhat rychle, efektivně a systémově.
Nadace Karla Janečka: Podpora odvahy, svobody a občanské společnosti
Po zkušenostech s Nadační fondem pomoci, Nadačním fondem proti korupci, Neuronem, D21 i dalšími iniciativami jsem stále silněji cítil, že kromě podpory vědy a systémových změn potřebujeme i prostor pro rozvoj lidských hodnot – odvahy, zodpovědnosti, spolupráce. Nestačí měnit jen jednotlivé části systému. Potřebujeme podporovat celospolečenskou kulturu založenou na vnitřní integritě a vědomém občanství.
Proto jsem v roce 2014 založil Nadaci Karla Janečka, která se dnes rozvíjí pod názvem Janeček Foundation. Nadace slouží jako zázemí pro projekty, které reagují na aktuální společenské výzvy a mají reálný dopad. Nejde jen o finanční podporu - poskytujeme i odborné vedení, metodickou podporu a vzdělávání týmů, které mají odvahu měnit věci k lepšímu. Naším cílem je pomáhat realizovat dlouhodobě udržitelné iniciativy, které posilují otevřenou, spravedlivou a hodnotově ukotvenou společnost.
Věřím, že silná a svobodná společnost nevzniká shora - ale primárně zdola, z konkrétních činů konkrétních lidí.
A protože jsem dlouhodobě přemýšlel o tom, jak lze pozitivně proměnit společnost, vytvořil jsem také soubor tzv. ortogonálních hodnot – principů, které podle mě vystihují podstatu lidské existence a života. Viz hodnoty21.cz.
Rodina, láska a rozšíření mého pohledu na svět
Rodičovství mě provází už delší dobu. A upřímně - v začátcích jsem nebyl ten nejvědomější otec. U svých nejstarších dvou dcer toho dodnes lituji, protože jsem tehdy nebyl tak přítomný a vnímavý, jak bych si dnes přál být.
Byl jsem ponořený do práce, výkonu, analytického myšlení.
Když se v roce 2015 narodil můj syn Yanis, začal jsem intenzivněji vnímat krásu a hloubku rodičovství.
Krátce nato jsem potkal svou současnou ženu, Lilii - a začátek našeho společného života pro mě znamenal zásadní proměnu. Otevřel mi nový pohled na svět: větší důvěru v intuici, citlivost, zpomalení.
Vzali jsme se při buddhistickém obřadu v Bhútánu a tím se propojily nejen naše cesty, ale i rodiny. V roce 2018 se narodila naše dcera Isabela a v roce 2021 pak syn Karel. Ten stejný rok - 21. 12. ve 12:21 - jsme s Lilií symbolicky uzavřeli svatbu také v Praze, v kostele svatého Mikuláše.
Dnes vím, že vztah s dětmi je jedno z nejdůležitějších témat v životě. A že když měníme svůj vnitřní svět, proměňuje se i způsob, jakým se díváme na ně.
Prezidentská kandidatura: Zkušenost, která mě posílila
V roce 2022 jsem oznámil svou kandidaturu na prezidenta České republiky. Chtěl jsem nabídnout jiný přístup - založený na odvaze, zodpovědnosti a systému, který spojuje místo rozděluje. Prezidentská funkce by pro mě nikdy nebyla politická ani mocenská, nýbrž nástroj vlivu a katalyzátor pozitivních reforem. Ostatně už v roce 2012 jsem během tzv. Pozitivní evoluce opakovaně veřejně deklaroval, že nikdy nebudu zakládat politickou stranu ani žádné nebudu členem. Se stejnými slovy jsem v roce 2013 odmítl nabídku Andreje Babiše, abych založil politickou stranu, kterou on bude financovat.
Ke kandidatuře jsem ale nebyl připuštěn - což bylo jednoznačně nefér, jak jsem detailně vysvětlil a dokázal ve svých následných textech. Z dnešního pohledu jsem však vlastně rád, že to tak dopadlo. Vzhledem k tehdejší situaci na Ukrajině bych stejně nemohl uskutečnit zásadní reformy, které jsem plánoval.
Vyřazení z volby pro mě bylo zklamáním, ale zároveň to byla důležitá zkušenost. Ujistila mě, že chci přispívat ke změně dál - jen jinou cestou. Kandidaturu už neplánuji.
Co dělám dnes
Dnes se naplno věnuji projektům, které podle mě mají potenciál měnit společnost k lepšímu – od vzdělávání přes rozhodovací procesy až po kultivaci veřejného prostoru. Vedeme Institut H21, který testuje a zavádí volební metodu D21 v Česku i zahraničí. V rámci Janeček Foundation podporuji desítky projektů, které přinášejí systémové změny i konkrétní pomoc.
Založil jsem Znesnáze 21, důvěryhodnou platformu pro okamžitou pomoc lidem v těžké životní situaci. Spoluvytvářím Archu 21, prostor pro hlubokou debatu o budoucnosti naší civilizace a konfrontaci stávajících systémů. A zasazuji se o to, aby matematika nebyla jen školním strašákem, ale přirozeným jazykem radosti a objevování – například skrze vzdělávací hry Mathesso a Abaku.
A na co se těším: Podcast Talks 21
Nejnovějším projektem, do kterého jsem se pustil s velkým nadšením,
je podcast Talks 21.
Vedu v něm otevřené a hluboké rozhovory s inspirativními osobnostmi z oblasti vědy, filozofie, kultury, vzdělávání, technologií, zdraví, duchovního rozvoje a společenských inovací.
Cílem je hledat společné jmenovatele změny a porozumění v rychle se měnícím světě.