Jak stavět města, ve kterých je radost žít: Eva Le Peutrec, Marco Maio a Karel Smejkal o budoucnosti architektury

Technologický pokrok nám přináší stále nové možnosti, ale zároveň odhaluje, jak snadno může prostor ztratit svou lidskost a s ní i naši schopnost cítit se v něm doma. A právě proto je architektura jedním z nejtišších, ale nejmocnějších nástrojů, které máme.

Do nového dílu Talks 21 jsem pozval tři hosty, kteří o městech nepřemýšlejí jen jako o stavbách, ale jako o živých organismech.

Eva Le Peutrec, jejíž práce sahá od Šanghaje po Paříž.

Marco Maio, který chápe světlo jako jeden z nejdůležitějších stavebních materiálů.

A Karel Smejkal, jenž zkoumá, jak prostor působí na naši psychiku a vztahy.

Společně jsme mluvili o tom, jak vznikají města, ve kterých je radost žít. Města, kde se potkává technologie s přírodou, odpovědnost s intuicí a jednotlivec s komunitou. Jak může architektura léčit, inspirovat a vracet do našich životů blízkost, která se někdy ztrácí mezi betonem a každodenním spěchem.

Celý 8. díl podcastu Talks 21 si můžete pustit na Spotify, Apple Podcasts, YouTube nebo přímo na mém webu.

Co si z epizody odnést

• Architektura není jen o budovách, ale i o tom, jak žijeme, protože každý prostor v nás něco probouzí.

• Budoucnost měst patří lidem, ne autům. 

• Veřejný prostor má opět podporovat setkávání, ne izolovat.

• Světlo, proporce a materiály utvářejí naši psychiku víc, než si uvědomujeme.

• Harmonický prostor vytváří harmonii i v nás.

• Komunity vznikají tam, kde je prostor, který je k tomu zve: bezpečné ulice, sdílené zahrady, místa pro děti i dospělé.

• Odpovědná architektura vyžaduje pokoru, dlouhodobé přemýšlení a odvahu být tvůrcem, ne jen stavitelem.

Architektura jako cesta k lepšímu světu

Když se podíváme do historie, vidíme, že architektura vždy odrážela svou dobu. Stavby minulosti nesou stopy tehdejší kultury, spirituality i odvahy tvořit. Stejně tak i dnešní města vypovídají o našem světě – o rychlosti, technologiích, ale i o tom, jak často zapomínáme na prostor pro lidskost.

Právě proto mě zajímá, kam se mohou města vyvíjet dál. Jak může architektura pomoci vytvářet prostředí, ve kterém je radost žít. A jakou roli v tom hraje každý z nás, nejen architekti.

Tři odlišné světy, jedno společné téma

K rozhovoru o budoucnosti architektury jsme přizvali tři hosty, kteří se navzájem krásně doplňují. Každý z nich přináší jiný úhel pohledu, jinou zkušenost i vlastní příběh. Společně však sdílejí jeden cíl – vytvářet města, která podporují život, nejen přežívání.

Eva Le Peutrec

Architektka, která navrhovala mrakodrapy i celé městské čtvrti pro stovky tisíc lidí. Její práce sahá od Šanghaje přes tichomořské ostrovy a San Francisco až po Paříž. Eva hledá způsoby, jak do husté struktury velkoměst vrátit lidskost, přírodu i komunitu. Její vize „vertikálních vesnic“ ukazuje, jak může vypadat budoucnost soužití ve výškách.

Marco Maio

Portugalský architekt žijící v Praze, který vnímá světlo jako jeden z nejdůležitějších stavebních materiálů. Světlo podle něj určuje atmosféru i to, jak se v prostoru cítíme. Marco spojuje práci se světlem s hlubokým respektem ke kultuře místa a k lidem, kteří v něm žijí. Věří, že architektura má posilovat komunitu a že dobrý prostor dokáže přirozeně sjednocovat.

Karel Smejkal

Architekt, pedagog a zakladatel aplikované psychologie architektury. Ukazuje, že prostor působí na naši psychiku, emoce i mezilidské vztahy mnohem víc, než si běžně uvědomujeme. Karel propojuje vědecký výzkum s intuicí a lidským porozuměním. Připomíná, že architektura není jen návrh, ale odpovědnost, protože lidé v ní žijí celý život.

Město, které patří lidem

Jedním z témat, ke kterým jsme se během rozhovoru přirozeně dostali, byla otázka, komu naše města vlastně slouží. Mnoho čtvrtí vznikalo v době, kdy byla prioritou doprava. Dlouhé vzdálenosti, široké silnice a úzké chodníky byly tehdy logickou odpovědí na potřeby společnosti. Dnes však nové způsoby práce i proměna životního stylu ukazují, že potřebujeme něco jiného.

V rozhovoru zazněla myšlenka, která to vystihuje velmi přesně:

„Na krásném náměstí by měli být lidé, ne parkoviště.“

Téma průchodnosti měst, dostupnosti služeb i oživení ulic se tak přirozeně vrací do centra pozornosti. A s ním i otázka, jak vrátit veřejnému prostoru jeho původní roli – místo pro setkávání, hry, spontánní rozhovory a pocit, že jsme součástí něčeho víc než jen dopravního systému.

Jak prostor ovlivňuje náš život

Dalším tématem byla síla prostoru. Nejen jeho funkce, ale i to, jak na nás působí na hlubší úrovni. Vstoupíme do místnosti a během okamžiku cítíme, zda je nám v ní dobře. A často to ani neumíme přesně popsat. Architektura může inspirovat, léčit a vytvářet harmonii, pokud je navržena s respektem k člověku.

Právě proto jsme mluvili o světle, proporcích i posvátné geometrii. O principech, které jsou staré tisíce let, a i dnes dokáží dát prostoru klid, rytmus a řád i v dnešní zrychlené době.

Hosté se shodli na jedné věci: když architektura vzniká s pochopením pro člověka, může být cestou k harmonii. Nejen ve městech, ale i v nás samotných.

Jak vznikají města, kde chceme žít

A dotkli jsme se i dlouhodobé vize, kdy města, která fungují, nejsou výsledkem náhody. Vznikají tam, kde se myslí desítky let dopředu a kde se jednotlivé kroky skládají do jednoho společného příběhu. Nestačí jen stavět nové domy. Důležité je chápat, jak spolu propojit ulice, služby, parky i místa pro setkávání.

Zazněl i pohled na roli komunity. Někdy stačí malý impulz, aby se zanedbané místo proměnilo ve veřejný prostor, který začnou lidé přirozeně používat. Jindy je potřeba, aby město přijalo jasnou vizi a drželo se jí i přes změny vedení. A v některých případech může změnu odstartovat jednotlivec, který si všimne potenciálu tam, kde ho ostatní už nevidí.

Společným jmenovatelem je odvaha vstoupit do prostoru a brát ho jako svůj. Vyjít do ulic, nebát se tvořit, pečovat a přinést do města kus vlastní energie. Právě tak vznikají místa, ve kterých se dobře žije a která mají šanci růst s námi a pro nás.

Poslechněte si 8. díl Talks 21

Chcete vědět, jak na nás působí prostor vytvořený podle Fibonacciho posloupnosti? Proč výška stropu ovlivňuje způsob, jakým přemýšlíme? Nebo jak může být příroda znovu přirozenou součástí měst, ve kterých žijeme?

Zvu vás k poslechu celého 8. dílu Talks 21 s těmito třemi inspirativními architekty na Spotify, YouTube, Apple Podcasts nebo na mém webu. Věřím, že rozhovor může nabídnout nový pohled na města, ve kterých žijeme, a možná i inspirovat k tomu dívat se na prostor kolem sebe s větší vnímavostí a odpovědností.

A pokud vás práce mých hostů zaujala, můžete je sledovat zde:

• Eva Le Peutrec – www.evalpeutrec.com

• Marco Maio – www.marcomaio.com 

• Karel Smejkal – www.inspireli.com