Proč na začátku záleží: Lilia Khousnoutdinova o porodu, proměně ženy v matku a vztahu k životu i smrti

Tento díl je pro mě v něčem výjimečný. Nejen tématy, kterých se dotýká, ale i tím, s kým jsem ho natáčel. Mým hostem je Lilia Khousnoutdinova – historička, politoložka, průvodkyně přechodovými rituály a zakladatelka nadačního fondu Propolis 33. Zároveň je to moje žena a člověk, který dlouhodobě otevírá témata, o nichž se často mluví málo nebo vůbec.

Povídali jsme si o porodu jako o zásadním životním momentu. O tom, jak se během něj nerodí jen dítě, ale i matka. Co v ženě spouští strach a co naopak podporuje bezpečí. A proč může mít způsob, jakým přicházíme na svět, dopad i na to, jak později prožíváme důvěru, blízkost a život jako takový. Dotkli jsme se i smrti a smrtelnosti, protože když na ně zapomínáme, začínáme brát život jako samozřejmost.

Rozhovor s Lilií je posledním dílem první série podcastu Talks 21. Po této epizodě si dáváme krátkou přestávku. Dobré věci totiž potřebují čas uzrát. Po pauze se vrátíme s dalšími rozhovory s inspirujícími lidmi, kteří mají co říct k tomu, jak žijeme, rozhodujeme se a přemýšlíme o světě kolem nás. Už teď vám mohu prozradit, že natáčet budeme i v USA.

Pokud si chcete čas do další série zkrátit, vraťte se mezitím ke všem předchozím dílům Talks 21. Každý z nich otevírá jiné téma, ale spojuje je snaha dívat se pod povrch a hledat souvislosti tam, kde na první pohled nejsou vidět.

Celý 12. díl podcastu Talks 21 i všechny starší díly si můžete pustit na Spotify, Apple Podcasts, YouTube nebo přímo na mém webu.

Co si z epizody odnést

• Porod není jen příchod dítěte, ale hluboká proměna ženy.

• Způsob, jakým přicházíme na svět, ovlivňuje náš vztah k bezpečí a důvěře.

• Utrpení není ctnost, ale často zbytečný kulturní zvyk.

• Bezpečí není slabost, ale základ pro skutečnou sílu.

• Porod i smrt nás konfrontují s konečností života.

• Bez kontaktu se smrtelností je těžké skutečně dospět.

• Přechodové rituály dávají životu směr.

• Péče po porodu je stejně důležitá jako péče při něm nebo během těhotenství.

• To, co normalizujeme na začátku života, si neseme dál.

Proč na porodu záleží víc, než si myslíme

Co se vám vybaví, když si představíte porod? Žena na zádech. Sterilní nemocniční pokoj. Ostré světlo. Lékaři v bílých pláštích. Pokud jste si představili něco z toho, asi mi dáte za pravdu, že to není zrovna obraz, na který by se člověk těšil. Naopak z toho jde spíš strach.

S Lilií jsme se v rozhovoru bavili o tom, proč je důležité měnit zažitý stereotyp, že porod nutně znamená utrpení, které se musí „přežít“. A taky o tom, jaké konkrétní věci se v praxi podařilo posunout díky aktivitám nadačního fondu Propolis 33. Věděli jste například, že dnes už zhruba v 70 procentech nemocnic najdete porodní gauče?

Nejde ale o gauč v běžném slova smyslu. Je to sestava měkkých kostek, ze kterých se dá vytvořit opora přesně podle toho, co žena v danou chvíli potřebuje. Může se o něj opřít, kleknout si, měnit polohy. Nemusí zůstat ležet na zádech, pokud jí to nevyhovuje.

Lilia zdůraznila, že tato jednoduchá změna má překvapivě velký dopad. Vzniká díky ní prostor pro pohyb a přirozenější průběh porodu. Zároveň je na gauči místo i pro partnera, který může být ženě skutečně nablízku, ne jen stát stranou. A mění se i vztah mezi ženou a zdravotníky. Všichni jsou si blíž, na stejné úrovni, bez zbytečné bariéry.

Jsou to drobnosti, které samy o sobě nepůsobí nijak převratně. V součtu ale rozhodují o tom, jak se žena během porodu cítí. Jestli má pocit, že se jí něco děje, nebo že je to ona, kdo porod vede. Jestli odchází s bezmocí, nebo se zkušeností, že přivedla nový život na svět vlastní silou.

Porod nekončí odchodem z porodnice

V rozhovoru jsme se dostali i k tomu, že porod není konec jedné kapitoly, ale začátek další. A že právě tady často něco zásadního přehlížíme. Péči po porodu.

O těhotnou ženu se staráme hodně. Sledujeme ji, kontrolujeme, radíme. Podobně intenzivní je péče při porodu. Jenže pak přijde moment, kdy žena odchází domů. A najednou se od ní očekává, že to zvládne sama. Že bude fungovat. Kojit. Starat se. Usmívat se. A ideálně ještě dokazovat, že je silná.

Diskutovali jsme o tom, kde podpora chybí, jaké to může mít důsledky a proč je právě v tomto období péče investicí, která se vyplácí všem. Dítěti, ženě, rodině i společnosti.

Lilia mluví otevřeně i o tlaku, který si ženy často vytvářejí samy. O obrazu „hrdinky“, která všechno zvládá levou zadní, je upravená, silná a nikoho nepotřebuje. Označuje to za toxické a nepodporující. Jako bič, který si na sebe ženy pletou samy. Často proto, že mají pocit, že musí něco dokazovat. Sobě, matce, tchyni, okolí.

V rozhovoru zaznívá jasně, že šestinedělí není období zbytečného hrdinství. Není to čas na výkon. Samotné šestinedělí je hrdinství. A když žena jen leží, hojí se, kojí a má u sebe své dítě, dělá přesně to, co má. Nic víc se od ní v tu chvíli chtít nemá. A jako společnost bychom měli udělat maximum, aby na to měla prostor a kapacitu.

Setkání s vlastní smrtelností

Během našeho rozhovoru jsme se dostali i k tématu, o kterém se v souvislosti s porody moc nemluví. Smrtelnost. Lilia říká, že i když je porod dnes díky zdravotní péči ve většině případů bezpečný, pořád je to situace, která člověka postaví tváří v tvář křehkosti života.

Zaujala mě i historická paralela, kterou v rozhovoru zmiňuje. Dřív muž odcházel do války a žena rodila. Obojí znamenalo konfrontaci s tím, že život není samozřejmost. Právě taková zkušenost člověka vnitřně posune a pomůže mu dospět.

Nabízí se pak otázka: kde se dnes muži potkávají se svou vlastní smrtelností? Kde mají možnost projít podobným přechodem? Mnoho tradičních rituálů, které to dříve zajišťovaly, jsme ztratili. Porod jsme přesunuli do sterilního prostředí, smrt jsme vytěsnili z domovů. A tím jsme se vzdálili oběma koncům života.

Shodli jsme se na tom, že muži si dnes k těmto přechodům hledají cestu jinudy. Třeba pobytem v přírodě, pobytem ve tmě nebo takzvaným vision questem. Mohou tak zažít situace, kdy vědomě vystoupí ze své komfortní zóny a stejně jako ženy u porodu si sáhnou na své netušené rezervy.

Poslechněte si 12. díl Talks 21

Stihli jsme toho probrat mnohem víc. Zajímá vás například, jaké to je odejít v sedmnácti letech studovat na Oxford? Co Lilia považuje za opravdu důležité ve vědomém rodičovství a co chce předat našim dětem? Nebo jakou roli hraje prostředí při porodu a jak Lilia nahlíží na domácí porody? Pak si nenechte ujít celý 12. díl podcastu Talks 21. Poslechnout si ho můžete na Spotify, YouTube, Apple Podcasts nebo přímo na mém webu.

A pokud vás zajímá Liliina práce a projekty, najdete je na jejím webu lilia.cz.

Tato epizoda je zároveň posledním dílem první série Talks 21. A za dalších 21 dní se výjimečně neuslyšíme. Dáme si krátkou pauzu. Už teď se ale můžete těšit na nové rozhovory. Připravujeme další setkání se zajímavými hosty z celého světa.

Díváte se díky Talks 21 na svět o něco jinýma očima nebo jste si z něj odnesli myšlenku, která s vámi zůstala? Pokud ano, budu rád, když podcast ohodnotíte nebo napíšete krátkou recenzi. Vaše hodnocení může pomoci, aby se rozhovory dostaly k dalším posluchačům, a zároveň mě podpoříte v tvorbě smysluplného obsahu.

Jestli jste některé starší díly nestihli, všechny je najdete na webu a můžete si je kdykoliv pustit zpětně. Doporučuji třeba epizody s Josefem Šálkem, Uriou, Nassimem, amazonským kmenem Huni Kuin nebo vánoční bonus.

A hlavně děkuji, že jste u toho. Že jste otevření novým myšlenkám, různým pohledům a že chcete hledat nové perspektivy. Přesně o tom Talks 21 je. Vážím si toho.