Co mě naučily osmitisícovky: Mára Holeček o horách, strachu a rozhodnutích na hraně

Ve výšce osmi tisíc metrů je najednou všechno jinak. Neřešíte e-maily, změškané hovory, ani desítky notifikací. Začnete přemýšlet o tom, jestli máte co jíst, jestli se vyspíte a jestli zítra vůbec budete moci vylézt ze stanu. Věci, které v běžném životě bereme jako samozřejmost, se tam nahoře mění v luxus.

Zajímalo mě, co se na takovém místě honí člověku hlavou, a proto jsem si do 10. dílu Talks 21 pozval českého horolezce Máru Holečka. Mára má za sebou desítky výprav od asijských velehor přes Patagonii až po Antarktidu a za své výstupy získal řadu ocenění, včetně dvojnásobného Piolet d’Or (Zlatý cepín). Na osmitisícovky navíc leze bez kyslíku, bez šerpů a často jen v doprovodu svého parťáka.

Kluk z pražského sídliště, který se dostal až na nejvyšší vrcholy světa. Horolezec, který místo „sbírání met“ hledá čisté výstupy a prvovýstupy. Táta od rodiny, který se po návratu z expedice vrací do normálního života v nížině.

Bavili jsme se o tom, co ho pohání, jak přemýšlí o riziku, jak se rozhoduje ve výškách, kde se chyby neodpouštějí, a co si z těchto extrémů přenáší zpátky do nížin. Došlo i na to, jak poznat, kdy má smysl zabrat a kdy je lepší to otočit, jak vypadá příprava na další výpravu a co pro něj znamená svoboda. 

Celý 10. díl podcastu Talks 21 si můžete pustit na Spotify, Apple Podcasts, YouTube nebo přímo na mém webu. 

Co si z epizody odnést

• Odvaha není absence strachu, ale schopnost ho unést a nezpanikařit.

• Zabrat umí každý, ale poznat, kdy to otočit, chce zkušenost.

• Prvovýstup není o slávě, ale o vnitřní motivaci.

• Nejtěžší není lézt, ale rozhodovat se v nejistotě.

• Každý návrat z hor je návrat do jiné reality.

• Děti nevychováváme slovy, ale tím, jak sami žijeme.

• Žít život naplno není o rychlosti, ale o intenzitě přítomnosti.

• Strach nezmizí, ale dá se naučit s ním pracovat.

• Trpělivost je v horách stejně potřebná jako fyzická kondice.

• Dobrý parťák v horách je důležitější než dokonalá výbava.

Jak se z pražského sídliště leze až na střechu světa

Máru Holečka jsem znal z dokumentů, rozhovorů a jeho knížek, ale když seděl naproti mně při natáčení Talks 21, nejvíc mě překvapila jedna věc: jak přirozeně a bez velkých slov mluví o věcech, které většina lidí považuje za extrémní. Osmitisícovky, bivaky ve výškách, rozhodování o životě a smrti. To všechno je pro něj jen součást cesty, která začala v šestém patře paneláku na Proseku.

Od dětství ho to táhlo ven a měl štěstí, protože mu rodiče dovolili zkoušet, co vydrží. Nechránili ho víc, než bylo nutné. Dali mu důvěru a právě to je podle něj největší dar, jaký může dítě dostat.

V podcastu mluví o tom, jak vyrůstal, jak moc pro něj znamenala svoboda pohybu a proč je důležité, aby se děti nebály padnout a třeba si i odřít kolena. Podle něj právě tato tělesná zkušenost tvoří základ, ze kterého pak vyrůstá schopnost zvládat nejistotu, tlak nebo vlastní strach.

Proč je risk nedílnou součástí našich životů

Riziko podle Máry není nic výjimečného. Nemusíte na osmitisícovku, abyste se s ním potkali. Stačí vyjít ven. Sednout do auta. Dát výpověď v práci. Říct nahlas, co si myslíte. Jenom jsme si zvykli obklopovat se jistotami a vytvářet si dojem, že máme věci pod kontrolou. Ale nemáme. A v horách se to jen ukáže o něco rychleji a jasněji.

Mára nemluví o risku jako o adrenalinové zábavě. Neleze kvůli nebezpečí. Ale zároveň ví, že riziko k jeho výpravám patří. Je to přítomné napětí, se kterým se musíte naučit žít. A hlavně se naučit rozpoznat, kdy je skutečné a kdy naopak vzniká jen z naší vlastní pohodlnosti nebo pýchy, které mohou oslabit schopnost vidět situaci jasně.

Když o tom mluví, zní klidně. Nepotřebuje zdůrazňovat, co všechno už přežil. Spíš připomíná, že i rozhodnutí zůstat v basecampu je občas to nejodvážnější, co můžete udělat.

Jak natrénovat mysl na nepohodlí

Tělo natrénujete: naběháte výškové metry, vlečete se s batohem v dešti, zpevníte ruce, nohy i záda. Ale jak trénovat hlavu?

Mára říká, že nejde o žádnou vědu. Jde jen o to být opakovaně v nepohodě a vydržet v ní. Nehledat okamžité řešení. Nesnažit se to mít hned za sebou. Zůstat v tom. Pozorovat, co to dělá s tělem, co s hlavou. A zkoušet to znovu. Takhle se podle něj buduje prostor, ve kterém pak dokážete udělat dobré rozhodnutí i ve chvíli, kdy jste unavení, hladoví nebo pod tlakem. Strach podle něj nezmizí. Ale dá se naučit s ním být. Nenechat se jím řídit. A zároveň ho nepodceňovat.

Když o tom všem mluvil, napadlo mě, že takový trénink vlastně není jen pro horolezce. Stačí na chvíli nevzít telefon. Neutíkat z nepříjemné situace v práci. Vydržet ticho, když se chce mluvit. 

Co je pro něj svoboda

Svoboda je možnost. Tak jednoduše to Mára řekl. A pak dodal, že tu možnost dostal shodou okolností. Třeba tím, že se v roce 1989 otevřelo okno. A on ho prostě využil.

Když o tom mluví, nesklouzává k velkým slovům. Spíš k vděčnosti. Ne každému na světě se poštěstí žít na místě, kde si může vybrat, co bude dělat. Kde může změnit směr. Kde ho nečeká život předem nalinkovaný jen tím, kam se narodil.

I lezení bere jako jednu z forem této svobody. Není to útěk, ale možnost jít, kam chce. Rozhodnout se. Udělat věci po svém. A nést si za to následky.

Svoboda podle něj začíná hlavně v hlavě. V tom, jak přemýšlíme. Jak moc si vůbec uvědomujeme, že možnost volby máme. A že to není samozřejmost.

Poslechněte si 10. díl Talks 21

Zajímá vás, co má Mára Holeček společného se španělským mořeplavcem Fernãem de Magalhãesem? Kdy se podle něj ještě vyplatí riskovat a kdy už ne? Nebo jak přemýšlí o smrti, konečnosti života a o tom, kdy vlastně člověk přestává žít naplno?

Zvu vás k poslechu celého 10. dílu Talks 21 na Spotify, YouTube, Apple Podcasts nebo přímo na mém webu. Tento rozhovor není totiž jen o lezení. Ať už vás čeká výprava na vaši první osmitisícovku, nebo jen složité rozhodnutí v práci, může vám pomoct přemýšlet jinak o tom, jak se stavíte k riziku, proč někdy dává smysl zpomalit a co vlastně znamená mít v životě možnost volby.