Proč je být člověkem téměř nemožné: Leigh McCloskey o umění jako jazyku stvoření

Dlouho jsem věřil, že základem všeho je věda, logika, čísla a jasná pravidla. Časem jsem ale začal vnímat, že to je jen půlka příběhu. Život totiž není jen o tom, jak věci fungují, ale o tom, jak je prožíváme. A právě tady vstupuje do hry umění a naše kreativita.

Vědu, matematiku nebo i dnešní moderní technologie si můžeme představit jako perfektně zkonstruovaný klavír. Jenže samotná konstrukce a struny nestačí k tomu, abychom uslyšeli hudbu. Skutečný zážitek přichází až ve chvíli, kdy k nástroji přistoupíme s citem a odvahou tvořit.

To mě přivádí k zásadní otázce: Co se stane se společností, která sice umí vyvinout ty nejdokonalejší technologie a nástroje na světě, ale úplně zapomene, jak skrze ně vyjadřovat lidskost?

A právě o tom jsem si povídal s Leighem McCloskeym v sedmé epizodě druhé série Talks 21. Leigh je malíř, herec a vizionář, který skrze umění a mýty zkoumá lidské vědomí.

Sedmnáct let věnoval svému dílu o základních symbolech lidské duše Tarot Revisioned. A už přes čtyřicet let tvoří ve svém domě v kalifornském Malibu, kam si každý týden zve lidi s otevřenou myslí ke společným diskusím.

Tento dům v sobě ukrývá jeho živoucí umělecké dílo Hieroglyf lidské duše – celou ručně pomalovanou místnost, kterou sám popisuje jako jakousi moderní jeskyni. Rozhovor jsme natáčeli přímo v ní, což našemu povídání dodalo výjimečnou atmosféru.

Sdíleli jsme myšlenky o tom, proč umění a věda kdysi hledaly odpovědi na stejné otázky a kdy se jejich cesty začaly rozcházet. Mluvili jsme o matematice jako o něčem živém, nikoli pouze abstraktním. Probrali jsme i Leighův pohled na smysl života. Podle Leigha jsme na svět nepřišli proto, abychom podávali výkony a jen se hnali do cíle. Jsme tu od toho, abychom objevovali, kým jsme, a rozvíjeli svůj potenciál. A právě ve chvílích, kdy se cítíme v úzkých, se v nás podle Leigha může otevřít něco zcela nového.

Celou sedmou epizodu druhé série podcastu Talks 21 si můžete poslechnout na Spotify, Apple Podcasts, YouTube nebo přímo zde na mém webu.

Co si z epizody odnést

• Podle Leigha umění není pouze profesí, ale způsobem, jak klást otázky, na něž má odpovědi pouze samotný proces tvoření umění.

• Matematiku nevnímá jako nudné počítání. Jedna věc je podle něj nakreslit na papír trojúhelník a druhá věc je pochopit, co ten tvar vlastně znamená.

• Roli tvůrce vnímá spíše jako roli někoho, kdo pomáhá na svět věcem, které se chtějí zrodit, než jako někoho, kdo dílu diktuje svou vlastní vůli.

• Leigh naznačuje, že obtíž a utrpení mohou být transformační, pokud s nimi vstoupíme do tvůrčího vztahu, místo abychom se jim pouze snažili uniknout.

• Tlak a vnitřní sevření, které dnes možná jako společnost pociťujeme, podle něj nemusí být koncem růstu, ale fází, která předchází rozkvětu.

• Podle Leigha nás hudba dokáže změnit díky tomu, že skrze ni můžeme procítit silné emoce. 

• Neptejme se lidí, co si myslí o naší práci. Leigh říká, že bychom se měli spíš ptát, nad čím je naše práce přiměla přemýšlet.

https://youtu.be/-ptHFfL70uc

Proč věda a umění patří k sobě

Leigh to na začátku našeho rozhovoru řekl úplně jednoduše: věda sestaví klavír a umění nám umožní na něj hrát.Jako příklad, na němž chtěl ukázat, že věda a umění jsou dvě strany téže mince, si vybral renesančního umělce Leonarda da Vinciho. Sám Leonardo nemaloval proto, aby prodával obrazy, ale aby pochopil, jak funguje lidské tělo nebo příroda. Malování pro něj bylo způsobem, jak zkoumat věci, které jinak zkoumat nešlo. Postupem času jsme z umění udělali profesi, něco, čím se člověk živí. A tím se podle Leigha vytratilo to, čím umění ve své podstatě je: jazykem stvoření, jehož prostřednictvím zkoumáme existenci.

To rozdělení dobře znám, protože jsem dlouho žil jen na jedné straně této rovnice. Matematika totiž pracuje s předpokladem, že ten, kdo svět pozoruje, stojí mimo něj. Matematik se dívá na čísla a čísla se nedívají na něj. Dlouho to pro mě byla jediná logika, které jsem věřil. Říkám jí úzká racionalita. Jako zjednodušení je skvělá a nesmírně užitečná, když potřebujeme něco spočítat nebo postavit. Jenže není pravdivá – ze světa vystoupit nemůžeme, jsme jeho přímou součástí. A právě tomuto posunu od úzké k širší racionalitě jsem věnoval svou přednášku Božský podpis v číslech.

Leigh jde ve svých úvahách ještě dál. Tvrdí, že všechno živé v sobě má matematický řád. Čísla pro něj proto nejsou jen znaky v učebnicích, ale základní stavební kameny všeho kolem nás. Použil přirovnání k ladičce. Když do ní udeříme, začnou s ní vibrovat i ostatní předměty se stejnou rezonancí. Podle Leigha na nás stejně působí tvary, vzory a hudba. Zkrátka nás osloví a zasáhnou dřív, než si o nich stihneme cokoliv racionálně pomyslet.

Ať už s tímhle pohledem souhlasíme, nebo ne, něco důležitého nám připomíná. Svět není jen něco, co zvenčí pozorujeme a měříme. Jsme jeho součástí a umění je jeden ze způsobů, jak to znovu procítit.

Proč krok zpět může být začátkem něčeho nového

V rozhovoru jsme se dostali i k pokroku a k tomu, co se stane, když se zastaví. Leigh používá přirovnání k rostlině, která vyrostla, jak nejvýš mohla. Když se její růst zastaví, automaticky v tom vidíme problém a říkáme si, že se něco pokazilo. Jenže právě v tuhle chvíli se u rostliny tvoří poupě. Podle Leigha rostlina nepřestala růst, jen přesměrovala svou sílu do dalšího rozvoje.

Leigh v této metafoře vidí jasnou podobnost s tím, co se dnes děje ve světě kolem nás. Neustálý shon, napětí a pocit, že musíme tlačit pořád víc a rychleji, mu nepřipadá jako konec světa, ale spíš jako určitá fáze. Podle Leigha tu totiž nejsme od toho, abychom pořád jen podávali výkon a někam se hnali. Jsme tu proto, abychom vnitřně dozráli – stejně jako to udělá rostlina, když už nemůže růst výš.

Připomíná mi to rozhovor s Danielem Pinchbeckem, který popisoval tlak a krizi jako hlavní motor změny. Moje vlastní zkušenost jde stejným směrem. Největší posuny v mém životě nepřišly ve chvílích, kdy bylo všechno snadné. Přišly, když mi nezbylo nic jiného než změnit přístup. Leigh k tomu přidává o něco mírnější pohled. Tlak podle něj není neštěstí ani katastrofa, kterou musíme jen nějak přežít. Může to být spouštěč, díky kterému se v nás změní něco k lepšímu.

Já jsem ale v tomto ohledu o něco opatrnější. Tlak v životě k žádné pozitivní změně vést nemusí. Záleží totiž na tom, jak s ním naložíme. Když na něj jen pasivně reagujeme, hledáme viníka nebo čekáme, až to přejde, neposuneme se nikam. Jestli nás tedy těžké období posílí, nebo naopak srazí na kolena, závisí podle mě mnohem víc na nás než na tlaku samotném.

Umění nás mění prožitkem

Ke konci rozhovoru se Leigh dotkl toho, v čem je síla umění. Hudba ani obrazy nás totiž nemění tím, že by nám předávaly informace. Mění nás tím, že díky nim prožijeme silné emoce. A právě v tom podle něj spočívá jeho léčivá síla.

Připomnělo mi to rozhovor s Uriou Tsurem. Uria pracuje s lidským hlasem a pomáhá lidem vyjádřit i ty nejsložitější emoce nebo bolest, kterou v sobě nosí. Leigh míří ke stejnému principu přes obrazy a příběhy. Když maloval stěny svého domu, neměl žádný plán a netušil, jaký bude výsledek. Bral sám sebe jen jako prostředníka, skrze kterého se daná vize mohla zrodit a stát realitou.

Oba ukazují, že je mnohem důležitější život žít než mu jen přihlížet. Leigh to přirovnává k divadlu: je obrovský rozdíl mezi tím být divákem a hercem. Divák jen pasivně pozoruje. Herec je přímo v centru dění, žije přítomným okamžikem a nese zodpovědnost za to, jak příběh dopadne.

Tento stav plného soustředění moc dobře znám z lezení. Když jsem na skále, neexistuje pro mě nic jiného než daný moment. Věřím, že podobnou zkušenost má ve svém životě většina z nás.

Poslechněte si 7. díl 2. řady podcastu Talks 21

Tento rozhovor byl trochu jiný. Leigh uvažuje v symbolech a mluví tak, jak maluje – své myšlenky vrství a postupně prohlubuje. Setkání s ním přímo v místnosti, kterou vytváří už desítky let, dodalo celému rozhovoru atmosféru, jakou jsem v Talks 21 dosud nezažil.

Pokud vás to, co jste si přečetli, oslovilo, doporučuji si poslechnout celý díl. Leigh mimo jiné popisuje, co prožil v okamžiku, kdy mu zemřel otec, a proč to změnilo jeho chápání lidského života. Vysvětluje také, proč věří, že právě naše obyčejnost, a ne výjimečnost, nám nakonec umožňuje být sami sebou.

Leighova díla najdete na leighmccloskey.com a na jeho kanálu na YouTube. Náš celý rozhovor si můžete poslechnout na Spotify, Apple Podcasts, YouTube nebo přímo zde na mém webu.