Jak se z nejtěžšího momentu v životě stal dar: Ross McKenzie o životě s bipolární poruchou

Mnozí z nás se naučili nepříjemné pocity co nejrychleji utišit a odsunout stranou.

Nepochybně k tomu existuje dobrý důvod. V první chvíli člověk potřebuje hlavně ulevit od toho nejhoršího, aby mohl vůbec fungovat. Ale co když ty největší potíže ukazují k něčemu hlubšímu pod povrchem? Co když se pod nimi skrývá příběh, jehož pochopení nám může otevřít nadpředstavitelný lidský potenciál?

Do páté epizody druhé série podcastu Talks 21 přijal pozvání Ross McKenzie, kanadský filmař a spoluautor dokumentu Bipolarized. Před více než třiceti lety, ve svých jednadvaceti letech, prožil Ross něco, co sám popisuje jako duchovní krizi. Následovala hospitalizace, diagnóza bipolární poruchy a osmnáct let užívání lithia.

Podle Rosse to však nebyl konec příběhu. Vydal se na dvacetiletou cestu za pochopením toho, co se v jeho nitru vlastně odehrálo. A ta ho nakonec dovedla až k natočení celého dokumentu. Dnes Ross sdílí své zkušenosti s dalšími lidmi a provází je při hledání skutečných příčin jejich obtíží, nikoli pouze symptomů.

V rozhovoru jsme načrtli Rossův pozoruhodný příběh. Mluvili jsme o přístupu, kterému Ross říká „být šéfem vlastního zdraví“, a o tom, proč taková cesta vyžaduje trpělivost, podporu a pomoc od skutečných odborníků. Probrali jsme také roli léků. Jejich význam při stabilizaci extrémních stavů, ale také limity, pokud se stanou jedinou cestou k uzdravení. V neposlední řadě došlo na téma vnitřní síly a toho, že i ty nejsložitější chvíle v životě v sobě mohou mít hlubší smysl, než jaký v nich na první pohled vidíme.

Celou pátou epizodu druhé série podcastu Talks 21 si můžete poslechnout na Spotify, Apple Podcasts, YouTube nebo na mém webu.

Co si z epizody odnést

• Podle Rosse bychom se neměli ptát „co je se mnou špatně?“, ale spíše „co se mi mé symptomy snaží říct?“ 

• Užívání léků má svůj význam. Ross otevřeně říká, že v těch nejtěžších chvílích léky pomáhají, samy o sobě však často neřeší skutečné příčiny potíží.

• Případné vysazování léků by podle Rosse mělo probíhat postupně a opatrně, vždy ve spolupráci s lékaři, kteří tomuto procesu rozumí.

• Ross také zdůrazňuje, jak důležité je mít podporu blízkých lidí, protože procházet takovou změnou v prostředí plném obav a tlaku je nesmírně náročné.

• Mezi základní pilíře, o které se Ross opírá, aby si zachoval vnitřní rovnováhu, patří kvalitní spánek, dobré jídlo, pohyb a také každodenní modlitba.

• Náročné zkušenosti, kterým se rozhodneme postavit čelem, v nás mohou budovat vnitřní sílu a odolnost místo toho, aby v nás zanechávaly jen šrámy.

https://www.youtube.com/watch?v=RhhpC9MEl5Y

Proč je důležité hledat příčinu, ne jen léčit symptomy 

Když se lidská mysl nebo tělo vychýlí z rovnováhy, naším prvním přirozeným instinktem často bývá otázka: „Co je se mnou špatně?“ Sám se snažím v podobných chvílích udělat krok zpět a podívat se na situaci s nadhledem z pozice pozorovatele. Co mě tato náročná zkušenost může naučit?

Zaujalo mě, když Ross popsal úplně stejný obrat jako klíčový moment svého uzdravování. Podle Rosse bylo zásadní, že se přestal ptát, co je s ním špatně, a začal přemýšlet o tom, co mu jeho těžkosti přišly ukázat. Tento posun zcela změnil jeho vztah k vlastní diagnóze. Najednou ho přestala definovat a stala se něčím, s čím mohl začít aktivně pracovat.

I když Ross věří, že nás naše zdravotní problémy mohou něco naučit, léky neodmítá. Jasně říká, že mají své místo a v těžkých stavech mohou přinést úlevu. Jejich případné vysazování by podle něj mělo vždy probíhat opatrně a s podporou lékařů. Ross zpochybňuje spíše představu, že samotné léky jsou konečnou odpovědí. Vnímá je jen jako jeden dílek skládačky. Skutečným cílem je podle něj pochopit, co se nám tělo, nebo dokonce naše duše skrze tělo, snaží říct.

Podobné téma jsme diskutovali i s Rickem Doblinem. Probírali jsme, jak důležité je hledat skutečnou příčinu traumatu, ne jen tlumit jeho projevy. Jak daleko Ross na této cestě došel a kam ho nakonec zavedla? Budu rád, když si to poslechnete přímo od něj.

Proč nás náročné chvíle mohou naučit nejvíce

Myslím si, že bychom neměli usilovat o život bez bolesti. Bez těžkých chvil bychom si sotva dokázali vážit těch dobrých. Sám se snažím s náročnými zkušenostmi pracovat tak, aby mě netížily víc, než je nutné. Jedině tak totiž člověk zůstane otevřený tomu pěknému, co život přináší. S Rossem jsme se v tomto směru jednoznačně shodli. Sdíleli jsme myšlenky o tom, jak si zachovat vnitřní klid bez ohledu na to, zda se nám zrovna daří, nebo ne. A mluvili jsme i o tom, jak si všímat vlastních myšlenek, aniž bychom se jimi nechali strhnout. Jak Ross trefně poznamenal, naše myšlenky nás nedefinují.

Zaujalo mě, že Ross obtíže nejen přijímá. Někdy je dokonce sám vyhledává. Popisoval, jak se vědomě pouští do náročných věcí. Schopnost čelit výzvám totiž podle něj funguje podobně jako sval. Čím víc ji trénujeme, tím je silnější. A tato myšlenka se prolíná celou druhou sérií Talks 21. S Darinem Olienem jsme probírali, jak nás pohodlí moderního života může nenápadně oslabovat. Daniel Pinchbeck zase mluvil o tom, že tlak a krize mohou být motorem změny. Ross to celé přenáší do osobní roviny. Podle jeho názoru platí, že čím víc jdeme obtížím vědomě naproti, tím lépe pak zvládneme cokoli, co nám život přichystá. 

Proč stojí za to čelit vlastnímu stínu

Dalším velkým tématem byla takzvaná práce se stíny (shadow work), tedy ochota postavit se těm částem našeho já, které před sebou raději schováváme. Podle Rosse jde o vůbec nejdůležitější vnitřní práci, kterou dnes může každý z nás udělat. Jedině tak totiž podle něj zabráníme tomu, aby tyto skryté stránky tiše a nepozorovaně ovládaly naše chování. 

Ross také mluvil o tom, že útěk před vnitřním nepohodlím může člověka dovést k různým závislostem. Sám v tomto směru otevřeně popsal vlastní zkušenost. Byl závislý na telefonu a neustálém sledování negativních zpráv, které blokovaly jeho vnitřní klid. Když se od této závislosti odpoutal, pocítil rychlý návrat rovnováhy. Jeho zkušenost jen potvrzuje to, o čem jsem se bavil s Darinem Olienem. Závislost na sociálních sítích totiž může ovlivňovat mozek podobným způsobem jako tvrdé drogy.

Tato vnitřní práce vyžaduje velkou dávku důvěry v celý proces, protože výsledky se nedostaví hned. Sám jsem před lety věřil, že jsme tu čistě náhodou, ale dnes jsem si jistý, že žijeme v nadpřirozeném vesmíru, kde věci náhodné nejsou. Pokud totiž máme dobrý úmysl a postavíme se překážkám čelem, vesmír nás nakonec odmění. Tento přístup ostatně potvrzuje i to, co zažil sám Ross. V momentě, kdy začal svému životu klást ty správné otázky, začali mu do cesty přicházet ti správní lidé. Pro mě toto vnímání světa nepředstavuje ústup od rozumu, ale naopak jeho rozšíření. Podobný posun od úzké racionality k té rozšířené jsem popsal ve své přednášce Umění v matematice – Božský podpis v číslech.

Poslechněte si 5. díl 2. série Talks 21

Jaké to je pocítit prožitek blízké smrti ve svěrací kazajce? A jak člověka taková zkušenost ovlivní na zbytek života? Ross o své cestě z hluboké psychické krize mluví naprosto otevřeně. Od rituálu s chůzí po žhavém uhlí, která ho dovedla až k psychickému kolapsu, po moment, kdy se rozhodl přestat užívat lithium. Diskutovali jsme i o poselství, které chce předat mladší generaci. V našem rozhovoru ale zaznělo mnohem víc, než se vejde do jednoho článku.

Chcete-li se dozvědět více o Rossově filmu a jeho práci, dokument Bipolarized a další podrobnosti najdete na webu rossmckenzie.com. Celý náš rozhovor si můžete pustit na Spotify, Apple Podcasts, YouTube nebo na mém webu.